Tvůrce kulturního Brna

Pokud se o někom říká, že ho v jeho životě ovlivnilo prostředí, ve kterém vyrůstal, tak pro Arna Nováka, posledního předválečného rektora univerzity, to platí beze zbytku. Syn spisovatelky Terezy Novákové a klasického filologa Josefa Nováka nemohl zasvětit život snad ničemu jinému než literatuře. Spolu s F. X. Šaldou nejvýznamnější literární kritik první poloviny 20. století byl člověkem, jemuž řada lidí připisuje, že se z Brna v období mezi oběma světovými válkami stala kulturní metropole.

Novák se přitom nejdřív zabýval německou literaturou, působil v Berlíně a i dizertaci a habilitaci napsal o německých autorech. Nejproduktivnější léta svého života ovšem strávil v Brně, kde působil od roku 1920 jako profesor na Filozofické fakultě MUNI a v roce 1921 se sem z Prahy natrvalo přesunul. Většina zdejších studentů, hlavně češtinářů, se potkala s jeho obsáhlým dílem Přehledné dějiny literatury české, jehož definitivní verze zahrnuje období od epochy církevněslovanské až do roku vydání díla, roku 1939.

Novák byl kromě toho děkanem filozofické fakulty a členové grémia složeného ze zástupců všech čtyř ho zvolili také rektorem celé Masarykovy univerzity. Pozici zastával Novák v těch nejsložitějších časech. Když ve funkci působil, zažilo na válku se chystající Československo všeobecnou mobilizaci, mnichovský diktát s odstoupením českého pohraničí i uzavření českých vysokých škol. Novák se snažil za univerzitu neustále bojovat a tlaku okupantů na univerzitu dlouho odolával. Mimo jiné proto je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí filozofická fakulta.

Mimo univerzity se ovšem angažoval i na mnoha jiných místech. Krátce po svém příchodu do Brna Novák přijal nabídku na místo vedoucího kulturní rubriky Lidových novin. Vedle Karla Čapka, Ferdinanda Peroutky nebo Rudolfa Těsnohlídka se tak podílel na nejslavnější éře listu.