Brněnská kardiochirurgická škola Jana Navrátila

Narodil se v rakouském Melku a zemřel ve Vídni, část svého života ale strávil Jan Navrátil v Brně a položil tady základy kardiochirurgie.

Narodil se do rodiny českého finančního úředníka, který se z Rakouska vrátil do Československa. Jan Navrátil chodil v Brně už na reálné gymnázium a v roce 1934 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Začal pak pracovat v Zemské nemocnici v Brně – nynější Fakultní nemocnice u sv. Anny – a v roce 1952 se stal přednostou II. chirurgické kliniky lékařské fakulty. Pod jeho vedením dosáhli brněnští lékaři několika prvenství při zavádění nových metod chirurgické léčby srdečních onemocnění.

Nejdříve se věnoval operacím, které nevyžadovaly zástavu srdce, v roce 1956 se ale pustil do zákroku na zastaveném srdci, který však mohl trvat jen pár minut. Operovat otevřené srdce se podařilo díky hlubokému podchlazení pacientky ve vaně plné studené vody a ledu. Takových operací pak provedl několik stovek.

V roce 1958 vyvinul se svými spolupracovníky přístroj na mimotělní krevní oběh – cirkulátor - a jako první ve střední Evropě s ním provedl operaci. Patřil také mezi první evropské kardiochirurgy, kteří se pustili do implantace umělých chlopní.

V roce 1967, v době uvolňování režimu, byl jmenován šéfem druhé chirurgické kliniky ve Všeobecné nemocnici ve Vídni. Kvůli dalšímu vývoji v Československu se nakonec rozhodl emigrovat a zůstal ve Vídni, kde roku 1992 zemřel. Za svou práci získal řadu ocenění, v roce 1991 mu udělila Čestný doktorát i Masarykova univerzita.

Na jeho práci navazovali další legendy brněnské kardiochirurgie Jaromír Vašků, Vladimír Kořístek nebo Jan Černý.