Sociolog, který pojmenoval problémy

Těžký život měla za minulého režimu sociologie. Věda, která přináší poznatky o životech jednotlivců i skupin lidí a vysvětluje spoustu jevů, které se odráží třeba v politických rozhodnutích, byla označována za pavědu a měla zaniknout. Konec komunistické éry však znamenal i nový začátek pro sociologii. Jedním z největších motorů jejího znovuzrození byl první děkan Fakulty sociálních studií MUNI, profesor Ivo Možný.

Prostějovský rodák nejdřív kvůli rodinnému původu nemohl nastoupit na vysokou školu, a tak pracoval v ostravských hutích. Až později vystudoval českou a ruskou filologii a učitelství těchto předmětů, pracoval jako redaktor Československého rozhlasu a v 60. letech během politického uvolnění si udělal doktorát ze sociologie. Chvilku se mohl věnovat vědecké práci, ale později se musel pracovně stáhnout na pozici poradce v manželské poradně.

K sociologii, ve které ho zajímala hlavně témata rodiny, intimity, partnerských vztahů a sociální politiky, se vrátil po sametové revoluci. Na Masarykově univerzitě se stal vedoucím katedry sociologie, a když se několik oborů z Filozofické fakulty MUNI rozhodlo osamostatnit a vytvořit novou Fakultu sociálních studií MUNI, Možný byl jednou z vůdčích osobností změny.

Stal se prvním děkanem fakulty a sám se podílel na opravách budovy nové fakulty na Joštově 10. Díky svým veřejným vystoupením se stal velkým propagátorem a popularizátorem sociologie. Uměl totiž trefně pojmenovat aktuální společenské fenomény. O krizi manželství například řekl: „Mluvit o ní je nesmysl. V delším historickém pohledu je manželství nejstabilnější, jak kdy bylo.“

Obdobné glosy společenského dění Možný vtělil do svých knih - sociologické analýzy sametové revoluce s názvem Proč tak snadno…, nebo publikací Česká společnost a Rodina a společnost. Mimo jiné za to dostal v roce 2015 Cenu Neuron za přínos světové vědě v oblasti společenských věd. Zesnul v roce 2016, v atriu své domovské fakulty má dnes sochu.