Jazykovědec-popularizátor, který se nebál postavit totalitě

Dušan Šlosar patří mezi osobnosti, které k Masarykově univerzitě nesmazatelně patří. Je nejen jednou z nejvýraznějších postav české lingvistiky druhé poloviny 20. století a proslulým popularizátorem, ale také člověkem, který sehrál klíčovou roli v prvních dnech sametové revoluce v Brně.

Vedle své vědecké práce v oblasti historické mluvnice a dialektologie, o kterých Šlosar skoro celý život učil na Filozofické fakultě MUNI, proslul jako autor tří popularizačních knih o jazyce.

První nazvanou Jazyčník vydal už v polovině 80. let a reagoval v ní na soudobé jazykové dění, jak jen to bylo za socialismu možné. Druhá, pojmenovaná Tisíciletá, byla podle Šlosara sice nejméně oblíbená, promítl do ní ale přístupnou formou celý historický vývoj češtiny. Ve třetí nazvané Otisky se pak záměrně věnovala nejpopulárnější části české jazykovědy, tedy původu slov. Šlosar si v ní vybral několik desítek výrazů, jejichž historie je nějak zajímavá, a v knize je rozebral.

„Měl jsem pocit, že můžu vytvořit něco, co přinese i běžným lidem hlubší náhled do jazyka. Bylo za tím vědomí obrovského rozdílu mezi tím, co se učí na fakultě a co vědí o jazyce normální lidé na ulici," vysvětlil svoji motivaci profesor, který je známý i jako osobnost, která neohýbala hřbet před komunistickým režimem. V listopadu roku 1989 byl jedním z prvních pedagogů, kteří otevřeně podpořili studenty, kteří se rozhodli jít do stávky, jež nakonec vedla k sametové revoluci a ke konci totality.