Kampus podnítil vznik nové čtvrti. Obklopuje ho galerie soch

Ještě před dvaceti lety nebylo kolem bohunické nemocnice skoro nic, a pokud člověk nebyl nemocný nebo nepotřeboval k doktorovi, neměl moc důvod do této části Brna vůbec jezdit. Dnes je všechno jinak.

Plán vybudovat v sousedství rozsáhlý kampus Masarykovy univerzity podnítil další velké budování v jeho blízkosti. Z Bohunic je dnes místo, kam jezdí studenti do školy, vědci za výzkumnou prací, nachází se tady sídlo Moravského zemského archivu, spousta nových (nejen) technologických společností, dá se tady nakoupit a i zdejší bydlení nabylo na hodnotě.

Zamířit se sem ovšem dá ještě z jednoho důvodu: kolem jednotlivých budov kampusu se od začátku buduje také galerie soch a uměleckých děl.

Umění k univerzitám patřilo odnepaměti. Konkrétně sbírka Masarykovy univerzity se začala vytvářet v 90. letech. Zasloužili se o ni hlavně tehdejší rektor Eduard Schmidt spolu s profesorem lékařské fakulty a bývalým ředitelem Masarykova onkologického ústavu Jiřím Vorlíčkem. Některá díla dostala škola darem, jiná se pořizovala v rámci rekonstrukcí jednotlivých fakult.

V blízkosti fakultní nemocnice se první sochy objevily ještě v době, kdy kampus ani neexistoval. Patřily k anatomickému ústavu, který stál na místě jako první. Vznikem souboru v kampusu se univerzita přidala k západoevropským a americkým školám, kde je tradice takzvaných sculpture garden ještě o něco zaběhlejší.

Masarykova univerzita dostala některé plastiky darem a některé dokonce vznikly přímo pro ni. Velkou pozornost poutá v kampusu třeba dílo s názvem Doteky a distance od Aleše Veselého, které tvoří velké zrcadlo, ocel a kámen, který se před zrcadlem jakoby vznáší mezi putujícími oblaky. Jednotlivé artefakty navíc rozhodně nemají unifikovanou podobu. Najde se mezi nimi busta prvorepublikového rektora univerzita Edwarda Babáka, ohromná postava jako by svírající biče nebo kovová imitace trávy – soustava do výšky se tyčících provazců, které se pohybují ve větru právě jako stébla trávy.