Hrdý první čestný doktor MUNI

Na Masarykově univerzitě nestudoval, přesto na ní zanechal významnou stopu. Světoznámý skladatel Leoš Janáček dostal 28. ledna 1925 od univerzity její vůbec první čestný doktorát. Upomínek na jeho osobnost je na univerzitě mnoho. Na památku umělce vznikla na univerzitě řada uměleckých děl, Janáček je také autorem vůbec prvních univerzitních fanfár a jeho skladba zněla i u pokládání základního kamene kampusu plánovaného na Veveří.

Janáček byl ve své době veledůležitou součástí brněnského kulturního a veřejného života, takže jeho přilnutí k univerzitě, která měla být jedním z velkých výdobytků moderního Československa, dávalo smysl. „Někdy to dokonce působí tak, že ke vzdělaným lidem a vědecké práci vzhlížel s až nekritickým obdivem. Snad proto si tolik vážil čestného doktorátu, který mu univerzita udělila. Od té chvíle se nepodepisoval jinak než Dr. Ph. Leoš Janáček,“ popsal v rozhovoru přední český znalec skladatelova díla Jiří Zahrádka.

Janáček stál mimo jiné v pozadí vzniku jiné brněnské vysoké školy, zdejší akademie múzických umění, která dnes nese jeho jméno. Za Janáčkova života a jeho přičiněním se totiž z brněnské varhanické školy stala brněnská konzervatoř. Samotná JAMU se však zrodila až dlouho po jeho smrti v roce 1928, konkrétně roku 1947.

Janáček platil za významného hybatele české kultury v jinak německém Brně a dnes je ve světě nejhranějším českým operním skladatelem. Proč? To vysvětluje Zahrádka takto: „Hovoří jazykem, kterému lidé rozumí, hovoří o věcech, které je trápí nebo je alespoň zajímají. Janáčkova operní tvorba nepůsobí jako stylizovaný žánr, je přímá, pravdivá a tím emočně silná.“