Od Balady pro banditu po univerzitní fanfáry
Miloš Štědroň patří mezi nejvýznamnější české hudební skladatele současnosti a o hudbě také skoro půl století přednáší na Filozofické fakultě MUNI. Skládá především divadelní hudbu, které propadl jako zakládající člen Divadla Husa na provázku.
Právě díky jeho práci na muzikálu Balada pro banditu nebo dalších populárních divadelních kusech si ho asi pamatuje nejvíce lidí, on sám se ale vidí i jako hudební vědec a ve skladatelské práci přiznává, že samotnému se mu vlastně líbí dost jiné věci, než jaké zaujmou široké publikum, spoustu věcí navíc píše i jen pro sebe.
„Snažím se hudbu k Baladě pro banditu vidět analytickýma očima někoho, kdo denně analyzuje cizí hudbu, a kladu si otázku, proč proboha tohle se stalo takovým cajdákem,“ směje se nad svým nejslavnějším dílem s tím, že hitmakerem se nikdy stát nechtěl.
„Vždycky mě přitahovaly obě činnosti – praktická i teoretická. Je to dáno tím, že jsem z muzikantského rodu – můj dědeček, otec a strýcové, kterých bylo hodně, byli aktivními hudebníky, moje matka byla učitelkou hudby,“ vypráví skladatel.
Už od mládí ho odborně zajímá Leoš Janáček, s jehož příběhem se nyní i jeho příběh potkává na webové stránce se 100 příběhy o Masarykově univerzitě. Oba jsou mimo jiné autory univerzitních fanfár, Janáček škole složil ty úplně první, Štědroň skládal nové u příležitosti 90. výročí založení MUNI.
Ve stejném roce jako jeho si alma mater připomíná 100 let existence, on oslaví 77. narozeniny. Při pohledu na jeho pracovní rozvrh se ale nezdá, že by zpomaloval. Píše hudba pro rozhlas, televizi, divadlo, spolupracuje se slavnými umělci, jako je Iva Bittová, a samozřejmě pořád intenzivně učí muzikologii.