Oázy zeleně a vzácných rostlin v centru města

Nenápadné a zároveň příjemné propojení univerzity a veřejného prostoru zastávají botanické zahrady. Pro jedny je to zdroj informací pro studium a výzkum a pro jiné místo třeba k relaxaci. Masarykova univerzita má hned dvě taková místa.

Pro mnohé známější je Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty MUNI, která je součástí areálu v Kotlářské ulici. Patří k nejstarším částem univerzity, vznikla v roce 1922 zásluhou profesora Josefa Podpěry. Na jejím místě původně byla zeleninová zahrada, která zásobila přilehlý chudobinec, a zelenina se v ní pěstovala i za druhé světové války.

Zahrada se původně stavěla jako provizorní a počítalo se s jejím přemístěním na větší prostranství, z finančních důvodů se tak ale nikdy nestalo. Z 20. let minulého století přetrvalo členění zahrady, která byla od začátku budována jako soustava rostlinných formací, přičemž zvláštní důraz kladl už Podpěra na moravskou květenu. K vidění jsou tam však i zahraniční zástupci – například z Číny a Japonska, Ameriky či Kavkazu a Himálaje.

Kromě procházek po venkovní expozici mohou návštěvníci obdivovat i tropické a subtropické rostliny ve sklenících. Ty se veřejnosti otevřely až po rekonstrukci ve druhé polovině 90. let. Obdivovat v něm mohou mimo jiné leknín viktorii královskou, který kvete vždy jen dva dny v roce. Zahrada pak během roku organizuje celou řadu akcí, od výstav rostlin či zvířat přes Noc vědců až po Zahradní slavnost.

Přírodovědecká fakulta ale není jediná, která spravuje zahradu pro studijní účely. Od roku 1952 funguje při univerzitě ještě jedna. Původně to byla experimentální zahrada farmaceutické fakulty a sídlila na pozemku u Sušilových kolejí. O tři roky později se přestěhovala do současného areálu v Údolní ulici na svahu Kraví hory a v roce 1962 pak přešla pod správu lékařské fakulty.

Dnes je to Centrum léčivých rostlin Lékařské fakulty MUNI. Sice není tak na očích, ale i do něj se mohou lidé téměř denně podívat. Specializuje se na pěstování léčivek včetně cizokrajných druhů a návštěvníci tam najdou kořeninové, aromatické a užitkové rostliny využitelné ve stravování a také jedované byliny a rostlinné adaptogeny, které produkují látky zvyšující odolnost organizmu vůči stresu. Rostliny slouží pro výuku i vědecký výzkum.

Kromě léčivek jako měsíček či tymián si tam mohou zájemci prohlédnout třeba sibiřský ženšen, správně eleuterokok ostnitý, který má podobné účinky jako ženšen pravý a mimo jiné zvyšuje kondici a výkonnost organismu, a najdou tam třeba i mandragoru, které se ve středověku připisovaly magické vlastnosti a používala se k léčbě řady nemocí.

Obě zahrady také sbírají a suší semena, která pak nabízejí ostatní botanickým zahradám po celém světě a díky výměnám pak mohou rozšiřovat počet pěstovaných druhů.