Pomohl lidem s cukrovkou i rakovinou

Desítky tisíc lidí v Česku trpících diabetem 1. typu a potřebují ke své léčbě inzulin. Tato látka je pro širší využití pro záchranu životů dostupná i díky světově uznávanému fyziologovi a biochemikovi Vilému Laufbergerovi.

Laufberger se narodil v roce 1890 v Turnově, v roce 1916 dokončil studia medicíny v Praze a od roku 1920 působil na Masarykově univerzitě, kde zastával funkci prozatímního přednosty ústavu experimentální patologie. V roce 1927 zde získal řádnou profesuru a v letech 1932 až 1933 byl také děkanem lékařské fakulty.

Už jako student a žák Edwarda Babáka prokázal hormonální vliv na vývoj jedince na pokusném modelu axolotla (středoamerický obojživelník), čímž nastínil základy endokrinologie zabývající se diagnostikou a léčbou hormonálních poruch.

Při svém pobytu a práci v Brně pak dosáhl mimořádného úspěchu, když se mu jako prvnímu v Československu podařilo vyrobit inzulin v čistém stavu a věnoval se výzkumu jeho účinků. Na kontě má ale celou řadu dalších vynikajících vědeckých výsledků, mezi něž patří výzkum cytolýzy neboli rozpadu rakovinných a jaterních buněk nebo objev bílkoviny s vysokým obsahem železa ferritinu.

To všechno se mu dařilo i díky tomu, že bral svoji práci skutečně jako poslání. „Nevnímal ji jako zaměstnání a už vůbec ne ve spojení s výdělkem,“ připomenul ve svých vzpomínkách v časopisu Vesmír vědcův žák Milan Horváth. Ačkoliv hlavně později mohl už jen dohlížet na práci svých kolegů, nic takového neudělal. „Nikdy nepřestal v laboratoři pracovat vlastníma rukama, ani jako ředitel ústavu ani jako první náměstek prezidenta akademie věd,“ vyzvedl Horváth.

V tom všem pomáhala Laufbergerovi i skvělá fyzická kondice. Také díky ní se dožil 96 let. Krátce před 85. narozeninami jej postihl infarkt, ale přesto se k vědecké práci ještě dokázal vrátit.