Přírodovědec, který pomohl k zákazu pokusných jaderných výbuchů

Významný český biolog, biofyzik a radiobiolog, tak je popisován Ferdinand Herčík. Narodil se v roce 1905 v Praze a poté, co rodina přesídlila do Brna, vystudoval zde gymnázium a Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity.

Svůj zájem o přírodní vědy projevoval už na střední škole. Po pětiletém studiu na univerzitě získal v roce 1928 doktorát a pracoval v ústavu fyziologie rostlin u profesora Vladimíra Úlehly. Pustil se také do studia na lékařské fakultě, která dokončil v roce 1932. Za studií i v pozdějších letech absolvoval řadu zahraničních stáží a na MUNI získal habilitace v oborech obecné fyziologie a lékařské biofyziky.

Během války pracoval v Zemském radioléčebném ústavu, dnešní Masarykův onkologický ústav, kde tajně vybudoval radiologickou laboratoř. Mezi jeho hlavní výzkumné zájmy totiž kromě závislosti některých životních procesů na fyzikálních faktorech a bakteriofágů patřilo i studium účinků záření na životnost buněk.

Po válce se zasloužil o to, že lékařská fakulta získala budovy po německé technice a vstoupil také do komunistické strany. Špičkový vědec, učitel a také popularizátor vědy tak sehrál úlohu i v činnosti akčních výborů po roce 1948.

Nelze mu však upřít zásluhy o zavedení a rozvoj nových oborů jako molekulární biologie. Angažoval se také v mezinárodních organizacích, kromě členství v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, UNESCO nebo ve Světové zdravotnické organizace byl v letech 1961 až 1962 také předsedou Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření, a přispěl tak k dosažení mezinárodní dohody, která zakázala pokusné nadzemní jaderné výbuchy.

Zemřel poměrně brzy v roce 1966, osudnou se mu stala právě radiace, které byl při své práci vystaven.