Využití embryonálních kmenových buněk je na dosah

Lidské embryonální kmenové buňky jsou již téměř dvě dekády v hledáčku biologů a lékařů na celém světě. Tyto buňky mají svůj původ v časném lidském zárodku a důvodem zájmu o ně jsou jejich zcela unikátní vlastnosti, které žádné jiné buňky lidského těla nemají. Tyto buňky se totiž nejen mohou neomezeně dlouho množit „v Petriho miskách“, ale mohou se také „přeměnit“ v libovolný buněčný typ dospělého člověka. Tyto dvě vlastnosti je jasně předurčují k medicínskému využití v podobě buněčné terapie či tkáňového inženýrství.

Výzkumu lidských embryonálních kmenových buněk se dlouhodobě věnují také odborníci na Masarykově univerzitě. Petr Dvořák a Aleš Hampl byli jedni z prvních na světě a dosud jsou jediní v České republice, kteří několik linií těchto buněk již v roce 2003 vytvořili. Jejich výzkumem se oba dva zabývají doposud a přivedli k němu na MUNI také několik dalších vědců.

Jednou z nich je například Yuh-Man Wadeley, jejíž výzkum vedl k odhalení molekulárních mechanismů, které umí „přinutit“ lidské embryonální kmenové buňky, aby se staly buňkami nervové tkáně. Spolu se svými kolegy Yuh-Man objevila, že klíčovou úlohu v tomto specifikačním procesu hraje aktivita jednoho jediného enzymu, který se jmenuje PTP1B. Druhým příkladem může být výzkum Vladimíra Rotrekla, který se svým týmem studuje, zda jsou lidské embryonální kmenové buňky náchylné ke vzniku a  hromadění mutací, což je velmi důležité z pohledu jejich připravovaného použití v medicíně.

Dnes je již zcela jisté, že lidské embryonální kmenové buňky a s nimi spojené technologie v sobě skrývají obrovský potenciál jak pro základní výzkum, tak pro klinickou medicínu. Na Masarykově univerzitě je proto hned několik týmů vedených mladými badateli, jejichž výzkum je zaměřen na využití těchto buněk k vytvoření funkčních prvků lidských tkání a orgánů. Zaměřují se například výstelka plic, sítnice oka, svalové buňky srdce nebo nervové buňky lidského mozku. Tento výzkum zcela jistě přispěje k pochopení podstaty některých onemocnění plic, očí, srdce či mozku a následně snad také umožní navrhnout zcela nové postupy jejich léčby.