Výzkum mozku pomáhá pochopit závažné nemoci i emoce
Parkinsonova či Alzheimerova choroba stále častěji ohrožují stárnoucí populace. Proces zániku mozkových buněk, který je způsobuje, neumíme zatím zastavit, ale je možné zmírňovat projevy nemocí. Problém je v tom, že příčiny jejich vzniku nejsou zatím příliš známé. Procesy, které vedou k jejich příznakům spolu s možnostmi, jak oddalovat jejich progresi proto zkoumají vědci z Centra neurověd institutu CEITEC. Neurovědci navíc odhalují i další tajemství lidského mozku.
Už několik let se vedoucí centra neurověd Ivan Rektor zabývá mimo jiné výzkumem mezigeneračního přenosu stresu (https://wave.rozhlas.cz/profesor-ivan-rektor-v-diagnoze-f-trauma-holokaustu-je-unikatni-a-nese-se-7674984). Zaměřuje se konkrétně na lidi, kteří přežili holokaust, a na jejich potomky a sleduje u nich změny ve struktuře mozku a také to, zda po vystavení dlouhodobému stresu vykazují znaky posttraumatické poruchy nebo posttraumatického růstu. První výsledky ukazují, že extrémní stres a trauma, které přinesl holokaust, se projevuje na mozkových strukturách i po více než 70 letech, některé změny nacházíme i u generací, které nebyly těmito událostmi přímo zasaženy.
Odborníci z centra se snaží propojovat studie i s praxí. Před časem například zjistili, že agresivní řidiči mají nižší míru empatie a v současnosti testují rehabilitační programy, které ji pomáhají zvýšit. Mohlo by to ovlivnit jejich chování v silničním provozu.
Celá řada výzkumů se pak věnuje studiu změn mozku a dalších součástí nervového systému u lidí trpících epilepsií, Parkinsonovou či Alzheimerovou chorobou nebo chronickou bolestí. Díky poznávání možných příčin a změn předcházejících propuknutí těchto nemocí, mohou vědci vyvíjet například spolehlivější a časnější diagnostiku chorob a hledat nové možnosti léčby nebo oddálení jejich propuknutí.
Zabývají se například zkoumáním toho, jak neinvazivní stimulace mozku může ovlivnit řeč parkinsoniků, kteří mluví potichu a monotónně. Vědci také sledují, zde pohybové aktivity těchto nemocných mohou pozitivně ovlivňovat jejich kognitivní funkce.