Vzdělání pro angolské děti

Skoro do neznáma se před lety pustili sociální pedagogové v Angole. Skupinka brněnských studentů a doktorandů se v podstatě náhodou dozvěděla o špatné situaci tamějšího vzdělávacího systému a o projektu České zemědělské univerzity, která tam stavěla střední školu. Řekli si tedy, že budou další, kdo pomůže, a pod vedením Lenky Gulové z Pedagogické fakulty MUNI připravili projekt na sociálně-pedagogické centrum.

Pedagogové reagovali v roce 2006 na velesložitou angolskou realitu. Země byla v té době ochromená nedávno skončeným válečným konfliktem. 33 procent obyvatel bylo negramotných a hlavně u děvčat to nevypadalo na brzké zlepšení, protože osazenstvo školních tříd tvořily dívky jen ze čtvrtiny – většinou se musely věnovat domácím pracím, nebo se předčasně vdaly a měly děti.

Odborníci navíc spočítali, že v zemi chybělo asi 54 tisíc tříd, takže školní realita vypadala tak, že když už děti do školy chodily, vzdělávaly se „na směny“ a v lavicích jich sedělo daleko víc, než by bylo vhodné.

Sociální pedagogové věděli, že celou zemi sami nespasí, můžou ale udělat aspoň něco. Proto vymysleli tříletý projekt, díky kterému postavili sociálně-pedagogické centrum, jež mělo postupně začít poskytovat zázemí dvěma desítkám pedagogů volného času a animátorům školenými pro práci v terénu.

Začínali pozvolna. První tři skupiny studentů odjely v roce 2006 do města Kuito v provincii Bié, kde začali pracovat s místní mládeží. Jejich cílem nebylo jen vybudovat místo, kde se budou děti vzdělávat a rozvíjet, ačkoliv také to místní hodně potřebovali. Šlo jim hlavně o to vyškolit zdejší obyvatele, aby se mohli sami stát pedagogy, a předávat tak svoje znalosti dál. Zkrátka, aby se místní stali soběstačnými a zvládali všechno ideálně bez zahraniční pomoci.

A to se povedlo. Centrum funguje dodnes. Ochrannou ruku nad ním převzal řád merištů, který tam organizuje kroužky, a také výuka se na místě stále koná.