Pedagogické fakultě a kvalitě vzdělání vděčím za úspěšný profesní život

Eva Eidenschink - Fuchsova – absolventka

Studium na pedagogické fakultě na Poříčí jsem ukončila promocí v roce 1962. Kvůli nedostatku učitelů jsem převzala vyučování v 6. - 9. třídě na škole v oblasti zvané moravské Slovácko. Žádný lehký začátek.

V roce 1969 jsem následovala mého manžela do Německa. Emigranty se snažili zařadit do profesní oblasti dle kvalifikace a mě doporučili do učitelského sboru ve městě Kassel. Byla jsem také přijata na Ministerstvu školství a kultury v Mnichově, kde mě doporučili doplnit si studium v České republice ještě studiem na univerzitě v Mnichově. To jsem učinila a následovaly následovaly roky praxe na školách a výchovných zařízení v Mnichově a okolí. Až do roku 1985 jsem pak pracovala u dětí předškolního věku v Iffeldorfu.

Předpokladem mé úspěšné pedagogické činnosti byla moje láska a přístup k dětem, uctivý postoj k rodičům a nadřízeným, další studium (diplom v němčině, kursy, kongresy atd.), ale především kvalita vzdělání na pedagogické fakultě v Brně, kde jsme získala základní informace k učitelské činnosti a zodpovědnosti.

Chci doplnit malou příhodu z pionýrského tábora Radost v Bohdalově v roce 1961. Měla jsem na starosti skupinu chlapců, 6 – 9 let, mnohým se před spaním stýskalo po domově. Jeden z nich mě prosil, abych u něj ještě chvilku zůstala, že se mu stýská po mamince. Po chvíli ale přišel náš vedoucí, ředitel jedné brněnské školy, který mě vysvětlil, jak daleko může vychovatel zajít, aby nepřekročil hranici intimního vztahu. Jeho slova mě provázela během celé pedagogické činnosti. V souvislosti s aktuálními tématy v katolické církvi v Německu vím, že se musíme řídit pravidlem, že etická a morální výchova musí být součástí výchovy, a to i při studiu teologie.

Velmi mě potěšilo, že se Masarykova univerzita zajímá o osudy absolventů a že mám tu možnost je sdělit. Masarykova univerzita mě umožnila vykonávat důležité poslání – být učitelem a vychovatelem. A já jsem moje povolání milovala!